Team GARA in Italy

 

Skalní sezona se stále posouvá, je konec dubna a zima nekončí. Naopak. Ještě jsem se letos nesvezl na jarním sněhu. Velikonoční výlet do italských alp s crew o jaký se mi do nedávna ani nezdálo nemůžu odmítnout. Tuhle sezonu je to poprvé, co mám tu čest vyrazit nahoru s někým, komu se taky jde špatně v traverzu a taky mu nedrží mačky na botách.

 

 

Splnění snu.. do té doby jsem vyrážel s lyžařema, ale většinou sám. O to větší byla radost, když jsme se v pátek ráno sešli na parkovišti pod Refugio Forni v opravdu hojném počtu. Praha, Přerov (PV) a Strakonice. Po dlouhé snídani vyrážíme směr Refugio Pizzini, kde máme zamluvené ubytko a kde nás už čeká Kůža s Klárkou. Výstup zabere sotva hodinku a půl a už se zase můžeme rozvalit na sluníčku. Dnes opravdu nikdo nikam nespěchá. 

 

 

Další den je tomu ale jinak. Před sedmou už stojíme na značkách před chatou. Většina vyráží po ledovci směr vrchol Cevedale (3769 m) pro zatáčky v prašanu. Nezapřu v sobě lezce a na radu Kouláka vyrážíme ve třech na vršek Gran Zebru (3851 m). Už první pohled láká vylézt si na něj. Stejný nápad ale mělo ten den snad 50 preťekárov (kombinézy, hubený lyže, víšjak…). Chůze po schodech ve frontě nahoru.. netřeba dále rozepisovat. Vršek krásný, přímo na vrcholu se nachází bivak borců z války, běhá z toho mráz po zádech. Sjezd chvilkama na brzdy, přece to nesundáme jak ti preťekári! Pro spravení chuti ještě vyběhneme do sedýlka nad údolí a potkáváme prašan.

 

                     

 

Je zajímavý, co udělá pár zatáček z celkového pocitu z celého dne. Je to droga. Po sjezdu k chatě potkáváme zbytek skupiny, kteří nadšeně ukazují své stopy z Cevedale. Úplný šmak, jazda v prašaně. Společně sjíždíme zpět k parkovišti u Forni a přesouváme se do Bormia plnit zase jiné povinnosti. Přeci jenom jsme v Itálii, kafe a zmrzlina nemůže chybět. Večer trávíme v přírodní termální lázni s výhledem na hory. Sen. Jasně, ještě pizza, málem bych zapomněl. 

 

 

Další den už vyrážíme všichni společně (15 kámošů!!) směr Pizzo Tresero. Výšlap je v klidu, nikam moc nespěcháme.. užíváme si krásný den na sluníčku. Sjedeme si hezkou pláň v prašanu a rozhodujeme co dál. Část pokračuje dále dolů hezkým sjezdem a zbytek krásným žlebem přímo k parkovišti. Ožívám, žiju!! Tohle je přece úplně nejvíc. Tělo tě nadopuje vším, co umí a po nádherným sjezdu v prašanu se dole pořád nedokážeme přestat smát. Neznám lepší pocit. Odpolední pohoda na parkáči na sluníčku je víc než zasloužená… že už to stačí? Nene

 

 

I na pondělí má Koulák plán, žlab vedle.. Šlapat nahoru už se nikomu moc nechce, ale vidina zatáčky v prašanu nás žene hore a po pár hodinách už stojíme nad dalším nádherným sjezdem. Trochu laborujeme, kudy z hřebene do žlabu, cepíny jsme nechali dole a exponovaný zmrzlý svah se nám nezdá, ale nakonec nacházíme cestu a jsme v něm!  Tentokrát je ale širší a přehlednější. To znamená jediný, jet kudlu! Situace ze včera se opakuje, nekontrolovatelný záchvaty smíchu a radosti. 

 

                     

 

Děkuju moc parto, tenhle výlet, co měl v sobě úplně všechno si budu ještě dlouho pamatovat.  Je to pro mě velká čest, jezdit s takovými bouráky! 

 

Ondra Tuma

31.5.2019 08:56

Autor: Lynn

0 ks
Košík: 0 CZK
0 ks